František Nechvátal
| František Nechvátal | |
|---|---|
| Narození | 22. října 1905 Velký Újezd (u Olomouce)  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 10. září 1983 (ve věku 77 let) Tanvald  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov Neředín |
| Povolání | učitel, básník, překladatel |
| Národnost | česká |
| Témata | literární tvorba, publicistika, náboženská výchova, překladatelská činnost a diplomacie |
| Ocenění | zasloužilý umělec (1975) |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
František Nechvátal (22. října 1905, Velký Újezd (u Olomouce)[1] – 10. září 1983, Tanvald) byl český básník a překladatel, autor nejprve nábožensky meditativní a později i socialisticky orientované lyriky a básní, opěvujících smyslový život a rodnou zemi.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině sezónního dělníka. Roku 1924 maturoval na učitelském ústavu v Olomouci a pak vstoupil do Československé církve. Studium na Husově evangelické fakultě z finančních důvodů nedokončil a od roku 1926 učil náboženství na různých obecných a měšťanských školách. Za svého působeni v Prostějově v letech 1929–1935 se seznámil s Bedřichem Václavkem, který jej výrazně názorově ovlivnil a přivedl jej k levicovému smýšlení. Společně s ním patřil mezi zakladatele skupiny Blok, která usilovala o socialistický realismus a za druhé světové války s ním spolupracoval v odboji.[3]
Za svého působení v Praze v letech V letech 1935–1945 se definitivně rozešel s křesťanstvím a roku 1945 se stal členem KSČ. Pracoval na ministerstvu informací a osvěty jako referent odboru pro kulturní styky se zahraničím, v letech 1948–1953 působil jako kulturní přidělenec ve Varšavě a v letech 1959–1962 v Sofii. Mezitím byl v letech 1954–1958 redaktorem literárního měsíčníku Nový život. Pak byl až do svého odchodu do důchodu roku 1965 zaměstnán v Památníku národního písemnictví.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Jeho básnické dílo je značně rozsáhlé a námětově různorodé. Ve svém knižním debutu, sbírce básní s náboženskými motivy Vichřice (1932), vycházel z mysticizmu Otokara Březiny, ale již jeho druhá sbírka Slunovrat (1933) obsahuje touhu po sociální spravedlnosti, která ve sbírce Oheň a meč (1934) vyústila až v neurčité revoluční sny. Sbírka Vedro na paletě (1935) vychází formálně z poetismu Vítězslava Nezvala. Za druhé světové války našel inspiraci v rodné Moravě a v národní písni, využíval opět náboženské symboly a převládaly u něho pesimistické nálady.[3]
Brzy po válce a v následných letech se jeho poezie dočasně obrátila k socialistickému optimismu. Báseň Říjen (1947) věnoval V. I. Leninovi a ve sbírce Slova lásky (1953) vyjádřil i lásku k vůdcům socialismu. Později se opět navrátil k motivům přírody, lidského osudu, milostného citu a k básním vyznávajícím lásku k ženě, k rodné zemi a k mateřskému jazyku. Sbírka Bílá holubice (1978) tak obsahuje barvité obrazy života. Ve sbírce sonetů Čas motýlů a hvězd (1982) rekapituluje svůj život a vyjadřuje vyrovnání se smrtí.[4]
Jeho dílo doplňuje básnická tvorba pro děti, příspěvky do celé řady periodik a překlady z ruštiny, polštiny a zejména ze španělštiny.[5]
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Básně[editovat | editovat zdroj]
- Vichřice (1932).
- Slunovrat (1933).
- Oheň a meč (1934).
- Kapka rosy (1934), bibliofilie.
- Vedro na paletě (1935).
- Talisman (1936), bibliofilie.
- Železná mříž (1937).
- Magnetová hora (1937).
- Mateřské znamení (1939).
- Bezručův hlas (1940).
- Věneček rozmarýny (1943).
- Vzdechy trávy (1944).
- Nářky nad Josefem Horou (1945).
- Popel a dým (1946).
- Zajetí babylonské (1946).
- Černá studna (1946).
- Svatební lože (1946).
- Říjen (1947).
- Žlutá růže (1948).
- Honza Tulipán (1948), básně pro děti.
- Medová studánka (1948), básně pro děti, přepracováno roku 1960.
- Slova lásky (1953).
- Hojivá zřídla (1957).
- Zelená hudba léta (1958).
- Blažený pozemšťan (1960).
- Pod oblohou radovánek (1960), básně pro děti.
- Říkadla (1966), leporelo.
- Dary lásky (1967).
- Tichý oceán (1968).
- Rosa, rosa, rosička (1972), básně pro děti.
- Bílá holubice (1978).
- Mateřština (1978).
- Balzamína (1982).
- Čas motýlů a hvězd (1982).
- Všemi hlasy (1982), leporelo.
- Zlatý proutek (1983), básně pro děti, vydáno posmrtně.
- Nesmrtelný život (1984), vydáno posmrtně.
- Na vrcholu vln (1985), vydáno posmrtně.
- Nesmírné objetí (1985), vydáno posmrtně.
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- 1937: Federico García Lorca: Balada na rynečku.
- 1937: Antonio Machado: Země Alvargonzálezova.
- 1938: Alexandr Sergejevič Puškin: Povídky veršem i prózou, spolupředkladatel.
- 1938: Španělské romance, hrdinská poesie občanské války, antologie, spolupředkladatel.
- 1946: Mauricio Magdaleno: Výheň.
- 1946: Pablo Neruda: Španělsko v srdci, společně s Jaroslavem Kuchválkem.
- 1946: Federico García Lorca: Cikánské romance.
- 1947: Slova v ohni, básníci bojujícího Španělska, antologie (přeložil i uspořádal).
- 1949: Federico García Lorca: Básník v Novém Yorku, společně s Jaroslavem Kuchválkem.
- 1961: Juan Ramón Jiménez: Stříbřák a já.
- 1977: Stanislaw Goszczurny: Přišel jsem vás zabít.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Velký Újezd
- ↑ Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 461
- ↑ a b Lexikon české literatury 3/1, Praha: Academia 2000, S. 453-456
- ↑ a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 100-102
- ↑ František nechvátal – Obec překladatelů
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Nechvátal
- František Nechvátal – Slovník české literatury po roce 1945
- František Nechvátal v Databázi knih
